Jestli jste o bikrosu ještě neslyšeli, ani jej neviděli, seznamte se. Jako jediná z cyklistických disciplín může přilákat ke kolu už pětileté děti. Je rozkročená na pomezí ideální cyklistické přípravky a dokonalé show pro masy. Bikros nenabízí jen dřinu, ale především zábavu.
Bikros, známý pod zkratkou BMX, je forma cyklistiky na speciálně navržených kolech. Je to individuální sport, a pokud se budeme bavit o dráhovém bikrosu, pak při něm závodí skupina jezdců na speciálních tratích. Ta má zhruba 400 metrů se startovním pahorkem a bikrosaři sprintují na rovné ploše s uměle vytvořenými skoky, klopenými zatáčkami a dalšími překážkami. U bikrosu je rozhodující reakce na startovní povely, výbušnost, technika ovládání kola a orientace ve skupině závodníků. Ti nejúspěšnější se probojují do finále.
V době svého vzniku na přelomu 60. a 70. let byl bikros zamýšlen jako příprava pro terénní závody motocyklů, odkud také převzal část svého názvu. Dnes je jednou z disciplín sdružených v Mezinárodní cyklistické Unii a po dlouhém usilování se dostal i na program olympijských her. Mezi „velmoci“ světového bikrosu patří například Nizozemsko, USA, Francie, Austrálie, Kolumbie, a ani Česko není pozadu. Náš dlouholetý reprezentant Michal Prokop se za svou dosavadní kariéru stal 3x mistrem světa a je dvojnásobným mistrem Evropy.
Dnes se stává stále populárnějším nový druh bikrosu, a sice Supercross. Je rychlejší, pro oko diváka atraktivnější a dynamičtější. Tento formát je zavedený pro olympijský závod. Bikrosaři nabírají rychlost 65 km/h za necelé 3 sekundy a perou se zde s až 15metrovými skoky, a pády pak tedy bolí trošku víc. Ty se pak mohou jevit divácky velmi zajímavými, ale pro závodníky jde o velice nebezpečné situace, kdy přilba a řada chráničů mnohdy může zachránit život.
Ne všichni bikrosaři však jezdí závodně. Po celé republice existují skupinky lidí, kteří se k bikrosu dostali jako malí, a i přesto, že se mu později nevěnovali závodně, zůstali mu věrní jako koníčku.
A jak se člověk vlastně k takovému sportu dostane? Na to jsem se ptala svého dlouholetého kamaráda „bikrosaře“ Lukáše Košuta.
Lukáš Košut
V kolika letech jsi začínal s bikrosem a jak ses k němu dostal?
Alespoň co si pamatuji z vyprávění rodičů, tak zatímco můj o tři roky starší brácha trénoval na dráze, já si hrál s kamínky. Jednou mě posadili na malinké kolo, vyšli se mnou na startovní pahorek a já jsem už nějak jel a od té doby mi to zůstalo. Byly mi tehdy čtyři roky.
Hrál jsem si s kamínky. Pak mě posadili na kolo a já jel. A to mi zůstalo.
Nějakou dobu jsi jezdil i závodně. Jak ti to šlo?
Za celou tu dobu mé třináctileté závodní kariéry se mi dařilo docela dobře. Nikdy jsem neměl žádné vážnější zranění, které by mně omezilo jezdit na nějakou delší dobu. Takové ty zlomeniny a naraženiny se berou jako odřeniny. Časem jste z toho tak otlučení, že vás nerozhodí ani drsnější pád. Mě to ale strašně bavilo, pády k tomu prostě patří.
Časem jste z toho tak otlučení, že vás nerozhodí ani drsnější pád.
Dosáhl jsi nějakého úspěchu, který bys rád vyzdvihl?
Tak třeba vicemistr ČR, 3. místo v celkovém hodnocení, 2x mistr Moravy a další… toho je opravdu hodně.
Jak to vlastně „na dráze“ vypadá? Jak vypadá takový trénink?
Trénink si myslím, skoro stejně jako u jiných sportů. U mne vždycky trval nejméně dvě hodiny. Jakmile přijedu na trénink, začnu nejdříve s protáhnutím celého těla a pak se začnu pomalu rozjíždět. Rozeskákávám se od těch nejmenších po největší skoky, abych nabral sebevědomí, a pak začne hlavní část tréninku – starty, kde se trénuje jak výbušnost, tak i síla a rychlost reakce na startovní světla. Start u bikrosu totiž dělá 75 % závodu. A pak už stačí vyjet na dráhu.
Start u bikrosu dělá 75 % závodu.
Existují i holky „bikrosařky“?
Tak určitě. Holek v dnešní době jenom přibývá a měli byste vidět, jak některým stejně starým klukům dávají na frak! Ano, do nějakých 15 let jezdí společně s kluky, ale pak se přesunou do samostatné kategorie Elite Women.
Bikros je pro mě vším, co mne v mém životě zatím potkalo.
Co pěkného bys řekl na závěr?
Bikros je pro mě vším, co mne v mém životě zatím potkalo. Cestování po republice, poznávání nových lidí, zážitky, radosti ale někdy i zklamání. Bikros je pro mne neocenitelnou zkušeností. Začít je třeba co nejdříve, už v deseti letech se těžko soupeří s těmi lepšími. Takže sportu zdar a bikrosu zvlášť!
Autor: Ája Podleśná, Lukáš Košut
Foto: Lukáš Košut
https://www.sokolska33.cz/novinky/bikros-tak-trochu-jine-cyklo/